Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

pozorně se dívat komu přihrát....

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální teplota

25.7.2017 00:42

Aktuální teplota:

16,2 °C

Vlhkost:

87,8 %

Rosný bod:

14,2 °C

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Vilémov 

 První zmínka o Vilémově, obci pojmenované podle jejích zakladatelů - bratrů Vilémů z rodu Pětipěstých z Egerberka, je z roku 1342. Je jí Regesta Bohemiae et Moravie, kde je uvedeno, že 28. září 1342 král Karel uděluje bratrům Vilémovi staršímu a Vilémovi mladšímu z Egerberka právo konat ve svém městečku Vilémově každé úterý trh, jakož i zřídit špalek a šibenici a zakročovat proti zločincům dle práva. Samotný název obce zažil od svého vzniku mnoho změn, jako např. roku 1352 Wylhelmycz, r. 1398 de Wilemowa, r. 1404 de Wylemowicz, r. 1630 Willmitz nebo německý úřední název Willomicz. Roku 1347 byl Vilémov povýšen na trhové městečko.

        Koncem 14. století se začali držitelé Vilémova měnit. Nejprve to byl Raczko z Vilémova, za jehož správy (1384-1396) se vilémovský kostel těšil velikého významu. Dalšími byli Ondřej Paldra a Zikmund (1404-1411), dále pak bratři z Vařin a Vilémova, Janko z Podlesic, Petr a Erhart Alendorfové Kadanští a Jan Mladý z Křížova, který písemně stanovil práva a povinnosti vilémovských občanů. Povinnosti se týkaly především odevzdávání daní a poplatků vrchnosti, práva poskytovala volnost v otázkách dědictví, užívání obecních pozemků a pastvin nebo určovala podmínky prodeje majetku.

        Od druhé poloviny 15. století Vilémov patřil rytířskému rodu Doupovců z Doupova. Prvním byl Humprecht z Doupova, po něm následovali Jan Waltscher z Doupova (tomu patřily i Libědice), Jindřich z Doupova a Vilém Doupovec z Doupova, kterému byl Vilémov na čas "odebrán" pro nařčení z penězokazectví a označení jeho osoby za "nepřítele krále a země České". Po prokázání Vilémovy neviny mu byl Vilémov vrácen včetně odškodného, díky kterému na čas dostal do zástavy vesnice Vinaře a Blov. Dalšími byli Vilémův syn Bedřich, následoval Šebestián a Jindřich mladší. Roku 1586 byl Vilémov (za správy Jindřicha) povýšen císařem Rudolfem II. na město, díky čemuž získal nová práva, byl mu udělen městský znak…

        Roku 1592 měl Vilémov svou radnici a v tomto období se mohl pyšnit také pivovarem a lázněmi. Roku 1584 bylo zdejším řemeslnickým mistrům Jindřichem dovoleno, aby se sdružili do cechu, roku 1587 bylo povoleno první usídlení židovského občana ve městě.

        Po smrti starostlivého, tolerantního a moudrého pána Jindřicha mladšího Vilémov zdědil jeho bratr Bedřich, který též spravoval Žerotín a Vrané. Když i ten zemřel, vedla panství jeho manželka Barbara z Pětipsů, Chýše a Egerberga.Té se podařilo obnovit dřívější městský magistrát, znamenající pro Vilémov určitou svobodu rozhodování. I když obyvatelé neměli rozhodující slovo, mohli volit obecní zástupce. V této době byla většina Vilémova protestantská, dokud po bitvě na Bílé hoře nenastoupila tvrdá rekatolizace a s ní opět katolictví.

        Posledním mužem z rodu Doupovců, který vlastnil Vilémov po delší dobu, byl Barbařin syn Adalbert. Jeho dědicem byla Ludmila z Doupova, po níž Vilémov na čas převzal Vilém Vojtěch, který se však zapojil do stavovského povstání a zemřel roku 1621, navíc byl odsouzen ke ztrátě 1/3 majetku. Přišel tak mimo jiné i o statek Vilémov s tvrzí a městečkem, pivovarem, mlýnem, pilou, lesy a rybníky. Panství Vilémov pak roku 1623 koupil bohatý Jan Zdeněk Vratislav hrabě z Mitrovic. Po něm panství zdědila dcera Alžběta Anna Františka.

        Třicetiletá válka Vilémov velmi poznamenala. Nejenom nepřátelskými vojsky nebo loupeživými skupinami, ale též třemi požáry, které postupně zničily celé město. Alžběta Vilémov prodala roku 1662 Polyxeně Marii sv. paní z Račína, aby po její smrti připadl jejímu synovi Janu Jáchymovi Michalovi. Roku 1665 císař Leopold I.městu potvrdil všechna dřívější privilegia. Roku 1687 byla postavena nová radniční budova, v r. 1702 Vilémov získal nového, nepříliš oblíbeného pána - barona Račína. Další z řady požárů, kterými bylo město sužováno, zachvátil kostel a faru, a shořely při něm všechny písemnosti, matriky nevyjímaje. Navzdory velké smůle na požáry měl Vilémov velké štěstí při hrozných epidemiích, které jej míjeli, jako např. morová epidemie v roce 1713.

        Počátkem 18. století město spadalo pod mašťovské panství, které patřilo pánům z Goltze. V tomto období byla stržena stará vilémovská tvrz. Roku 1789 zde byl pro chudé místním farářem založen chudinský ústav. Tři roky na to zemřel poslední majitel z rodu Goltzů - Arnošt Jan Golč, a Vilémov zdědil Vojtěch Mladota ze Solopysk. Ten nechal později vystavět na území zbořené tvrze zámek.Roku 1796 začal obecní záležitosti vyřizovat skutečný magistrát v čele s neplaceným starostou. Magistrát fungoval do roku 1850, kdy jej nahradil městský úřad.

        Dalším pánem Vilémova se stala hraběnka Gabriela z Ditrichštejna, která roku 1835 koupila celé panství. Za její správy nastal rozvoj průmyslového podnikání a v blízkosti Vilémova začaly vznikat uhelné doly. S nimi však přišly také spory a stížnosti týkající se ničení zemědělské půdy těžbou. V roce 1873 na Vilémov dolehla Hospodářská krize a značně poškodila hornictví. Za dobu jejího trvání zaniklo značné množství dolů. Posledním majitelem panství byl od roku 1845 hrabě Evžen Karel Černín z Chudenic, dokud se roku 1850 obce nestaly samostatnými správními jednotkami.

        Roku 1873 byla ve Vilémově postavena nová škola, r. 1884 pak byla vybudována železnice, znamenající pro obec velký přínos. Ve stejném roce byl též zřízen poštovní a telegrafní úřad. V roce 1903 se již Vilémov mohl pyšnit i druhým nádražím. Roku 1923 zde byla otevřena dvoutřídní česká škola, o třináct let později se otevřela česká měšťanská škola. Za druhé světové války byl ve městě zajatecký tábor pro francouzské válečné zajatce, který byl krátce před koncem války zrušen a vězni byli propuštěni. Vilémov byl od nacistické okupace osvobozen příchodem Rudé armády, po němž následoval odsun německé části vilémovského obyvatelstva (tvořící většinu obyvatel města) a následné nahrazení těchto lidí novými obyvateli z vnitrozemí. Nové osídlení Vilémova trvalo poměrně krátkou dobu, protože o místní rodinné domky a zemědělská stavení byl pro dobré pracovní podmínky velký zájem. Díky místní továrně na azbestové výrobky, dolům a dráze zde bylo práce opravdu dost, avšak někteří noví obyvatelé neuměli příliš hospodařit, a tak v roce 1947 po nadměrném suchu nastal odchod některých z nich.

        Po odchodu těchto "novousedlíků" zůstávala neobdělávaná pole. Aby se tato situace nějak vyřešila, vzniklo roku 1951 JZD prvního typu. Tato forma se příliš neosvědčila ani přes vybudování společné stáje, a tak bylo toto JZD v r. 1953 rozpuštěno. Ihned však bylo založeno nové družstvo - III.typu, které existovalo až do 90. let. Na opuštěných statcích hospodařil státní statek a byl zde postaven areál produkční stanice a výkrmny prasat. Po roce 1990 byly státní statek i JZD zrušeny.

        V roce 1960 byl Vilémov převeden z okresu Kadaň do okresu Chomutov a 30. 4. 1976 k němu byly připojeny osady Vinaře, Blov a Zahořany. Roku 1972 zde byly vystaveny dva panelové domy a r. 1994 začala elektrifikace obce kabelovými rozvody a zároveň novými rozvody veřejného rozhlasu, telefonních kabelů a osvětlení. Také tu proběhla úprava chodníků, budování nových komunikací a rekonstrukce náměstí. V roce 1996 byla uvedena do provozu čistička odpadních vod.

        Dnes je Vilémov dobře spravovanou, slibně se rozvíjející obcí.

        Použitá literatura:  Binterová, Z.: Vilémov. Vilémov 2000
                                   Chytilův Místopis České republiky. Praha 1930
                                   Kotyška, V.: Úplný místopisný slovník Království českého. Praha 1895